Při psaní článku zaměřeného na změnu prodejní strategie, kterou postupně uskutečňuje správce majetku nejznámější zkrachovalé burzy, jsme se dotkli jednoho z možných rozdělení kryptopeněženek. Jde o (v případě Mt. Goxu sledované) cold wallets a také o jejich protějšek – hot wallets.
Cold wallet = studená peněženka
Studená kryptopeněženka je bezpečná, ale nepohodlná. Používá se především pro účely úschovy digitálních měn, které nebudete nějakou dobu potřebovat.
Využívají ji centralizované burzy, jež v ní skladují část coinů a tokenů, které nebudou muset v nejbližší době vyplácet svým uživatelům. Oblíbená je také u HODLerů.
Ideálně se zakládá na počítači, jenž nikdy nebyl připojen k internetu. Generování privátního/soukromého/tajného klíče (private key) tedy proběhne offline, což snižuje riziko hacku.
Hot wallet = horká peněženka
Horká (někdy dokonce překládána jako teplá) kryptopeněženka funguje úplně naopak. Slibuje pohodlnost, avšak dvakrát bezpečná zrovna není.
To je dáno tím, že vše (od generování klíčů až po posílání transakcí) probíhá na přístroji, který má přístup k internetu.
Jednotlivcům se hodí k placení a k pravidelnějšímu obchodování, zatímco burzy do ní ukládají množství kryptoměn, které potřebují mít “po ruce” kvůli uživatelským výběrům (withdrawals). Právě tyto wallets jsou pak (v případě hacků) vykrádány.
Rozdělení není binární, jde o spektrum
Co se stane, když si peněženku vytvořím offline (třeba podle našeho návodu), ale udělám to na notebooku, jenž k netu připojen bývá?
Tato otázka ukazuje, že kategorizace není binární a jde spíše o jakousi škálu.
Zařízení, které nebylo nikdy online, se pohybuje blízko absolutní nuly, zatímco adresa z výše zmíněné otázky je teplejší, ale rozhodně ne horká.